Rozhovor s Casey Driessenem

Casey Driessen

*1978
Americký houslista, skladatel, producent a učitel
www.caseydriessen.com

Pro Bluegrassové listy (čtvrtletník Bluegrassové asociace ČR) se v dubnu 2022 ptal Ondra Kozák.


Casey, pocházíš z hudební rodiny. Sám jsi otcem. Jak Tě hudebně ovlivnili rodiče a jak Ty ovlivňuješ svou dceru?
Když jsem vyrůstal, hrál můj otec na banjo a pedal steel v bluegrassových/western swingových kapelách. Já hraji na housle, protože nástroje, na které hrál on, byly pro dítě příliš těžké. V létě jsme trávili mnoho víkendů na bluegrassových festivalech, spíše kvůli jamující komunitě než kvůli pódiovým vystoupením. Pravidlem bylo, že jsem mohl zůstat venku, jak dlouho jsem chtěl – pokud jsem jamoval. Viděl jsem spoustu východů slunce. Snažil jsem se učit svou dceru hudbě, jako to učil můj táta mě, ale nebrala to tak jako já. Hudba je stále velkou součástí jejího života a dala jí širší pohled na světové kultury. Díky hudbě jsme žili ve Španělsku, kde potkala a viděla mě vést spolupracující studenty z celého světa. A hudba byla naším pasem, díky němuž jsme mohli 9 měsíců (před Covidem) cestovat po světě jako rodina v rámci mého projektu Otherlands, který dokumentuje setkání s hudebníky z různých tradic. Zná hudbu jako cestu, která spojuje lidi, a do svých 11 let poznala na vlastní kůži mnoho nástrojů a jazyků.

Jaké další hudební vlivy považuješ z dnešního pohledu za zásadní?
Hrát hudbu s lidmi, tváří v tvář, je důležitější než kdy jindy. Hlavně proto, že tato možnost v roce 2020 fakticky zmizela a teprve nyní se vrací. Online dostupnost otevřela lidem úžasný přístup ke zdrojům – jednak určitě k učitelům po celém světě, ale mám na mysli také hraní s nahrávkami. Těch je více než kdy jindy a můžeme si je dnes snadno najít. Ale přicházíme o odezvu ostatních hudebníků v reálném čase, která ovlivňuje náš rytmus, dynamiku a melodické volby. Takže nezapomeňte jamovat!

Hudbu hraješ i vyučuješ. Pomáhá Ti učení být lepším hráčem? A co od Tebe žáci nejčastěji chtějí?
Nevím, jestli mi učení pomáhá lépe hrát. Ale pomáhá mi lépe porozumět hudbě, když se snažím přijít na to, co dělám nebo co student potřebuje a jak mu to sdělit. Stále však musím cvičit, abych byl lepším hráčem. Studenti za mnou často přicházejí kvůli perkusivnímu způsobu hry, kterému se říká chopping. Ale chodí ke mně také kvůli improvizaci, harmonii, produkci a metodice, kterou se snažím rozdělit koncepty na zvládnutelnější kousky.

Jak vnímáš roli houslí v bluegrassové muzice? Co musí houlist(k)a ovládat, aby do bluegrassové kapely zapadl(a)?
Těžká otázka. Myslím, že hodně záleží na nástrojovém obsazení kapely. Z tradičnějšího bluegrassového hlediska si myslím, že od houslisty lze očekávat, že bude začínat písně, hrát sóla, hrát vyhrávky mezi vokálními linkami, používat dvojhmaty, mít spolehlivou intonaci, mít připraveno pár houslových vypalovaček a jako bonus navíc vědět, jak hrát „twin fiddle“ (pozn. aut.: umět zahrát druhý hlas k prvním houslím). To, co řeknu dále, platí pro každého muzikanta – vědět, kdy je váš čas zazářit a kdy je čas podpořit někoho jiného.

Můj nejsilnější dojem z tvého sólového vystoupení v Praze v roce 2018 bylo okouzlení rytmickou stránkou Tvé hry. Široká škála používaných doprovodů a naprostá rytmická preciznost – to nepatří mezi typické znaky „bluegrassových“ houslistů. Máš nějakou bubenickou průpravu, hraješ na ostatní nástroje, nebo jaký je Tvůj přístup k rytmu (na housle i obecně)?
Vždycky jsem tíhnul k rytmu. První nástroj, o který jsem si řekl, byla bicí souprava, ale nikdy jsem se na ni nenaučil hrát. Když jsem na střední škole založil dětskou bluegrassovou kapelu, neměli jsme mandolínu a tak jsem se ujal hraní druhých dob. Což mě přivedlo na celoživotní cestu k tomu, abych se stal lepším hráčem doprovodu, někým, kdo dokáže poskytnout stabilní rytmický a harmonický základ. Studuji rytmické koncepty z bubenických učebnic, stahuji bubenické groovy (pozn. aut.: groove = rytmický základ hudby, případně vzor doprovodu) a basové linky a zkoumám rytmické koncepty jiných kultur. Pak píšu nové melodie a groovy nebo je aplikuji na houslovou muziku, kterou už hraji.

Foto: David Harris

Svojí hrou a projekty vykračuješ mimo to, co je považováno za obvyklé v rámci jednoho žánru. Narážím na propracovaný styl chopování (perkusivní doprovod na housle), kombinace akustických houslí a elektroniky pro one-man-show „The Singularity“, spolupráce v rámci projektů „Fiddle/Sticks“ a „Otherlands“. Kde bereš inspiraci a energii k prozkoumávání neprošlapaných cest?
Poslouchám širokou škálu hudebních stylů a žánrů. Myslím, že moje inspirace pramení ze zvědavosti na hudbu, která mnou hýbe, a z toho, jak bych se na ní chtěl se svým nástrojem podílet. Rád zkouším aplikovat koncepty z jiných nástrojů, protože je to pro mě vzrušující a nové – jako nějaká hádanka k vyřešení. A když následuji to, co mnou hýbe, rozvíjím svůj vlastní hlas. Často se cítím být tažen mnoha směry a bývá těžké se rozhodnout, co chci zkoumat… je toho tolik, co chci vyzkoušet a v čem vidím potenciál!

Tvůj nejnovější projekt se jmenuje „Otherlands: A Global Music Exploration“. V rámci něj jsi navštívil několik zemí (Španělsko, Irsko, Skotsko, Indii, Japonsko a Finsko) a natáčel s místními muzikanty. Protože na cestách kromě hudby natáčíš i videa, fotíš a píšeš blog, opravdu spoustu toho najdeme na stránce projektu na Tvém webu (caseydriessen.com/otherlands), kterou všem čtenářům doporučuji – je to veliký zážitek, díky za to! O čem se ale nedozvíme a přitom to bylo nedílnou součástí projektu? Muselo Tě stát neuvěřitelné množství času to všechno vykomunikovat, zorganizovat a potom zpracovat…
Udělat takový projekt byl můj dlouholetý sen. Nevěděl jsem, jak vlastně dopadne ani jaký z něj budu mít po skončení pocit – a zjistil jsem, že se mi to líbí. Máš pravdu, je toho hodně, co je třeba zorganizovat. Komunikace není vždycky jednoduchá (naštěstí je tu hudba!) a chvíli trvá, než se člověk naučí žít v nové zemi. Ale stojí to za to. Zjistil jsem, že hudebníci, které jsem potkal, byli stejně dychtiví po spolupráci a sdílení jako já. S mou rodinou se nám od nich dostalo spousty velkorysosti. Co se týče psychického/emocionálního zpracování toho, co se stalo, myslím, že to budu dělat navždy.

Foto: Arthur Driessen

Na Otherlands se mi mimo jiné líbí, že může (a doufám bude) mít pokračování. Máš v plánu takto hudebně prozkoumat další země? A co dalšího chystáš?
ANO! Tenhle projekt by klidně mohl pokračovat až do konce mého života a já doufám, že tomu tak bude. Původní roční koncept rodinného cestování není něco, v čem bychom mohli pokračovat, takže zkoumám, jaká bude další fáze. Snažím se vytěžit maximum z několika cest, které se blíží. V květnu budu v Janově na několika koncertech a setkám se s místními muzikanty v Ligurii a na Sardinii. V červnu, jak víte, budu na Banjo Jamboree v Čáslavi a poté se chystám do Beskyd na další spolupráci. Zůstaňte na příjmu!

Spolupracoval jsi s mnoha špičkovými muzikanty, Tvůj projekt byl nominován na Grammy, máš obdivovatele a následovníky po celém světě. Jakého úspěchu si ale ceníš nejvíce Ty sám?
Musím říct, že můj projekt Otherlands, a to nejen kvůli hudební inspiraci a všemu, co jsem se naučil. Ale i kvůli tomu, co dal mně a mé rodině v rovině přátelství a kulturního porozumění.

Proč děláš hudbu? Jaký je Tvůj osobní důvod a motivace hrát, skládat, cvičit?
Protože se necítím být mým „nejlepším já“, dokud jím nejsem.

Díky za rozhovor a těším se spolu s ostatními na Tvé vystoupení na 50. Banjo Jamboree a na Bluegrass Fiddle & Chop Workshop v Praze!
Já taky!

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..