Your Roots Are Showing – Folková konference v Severním Irsku

Převzato z Bluegrassových listů 26/1

V lednu 2026 jsem se zúčastnil velké hudební konference Your Roots Are Showing v severoirském Belfastu. Poprvé jsem se o ní dozvěděl od mého kamaráda, banjisty a organizátora Lluíse Gómeze. Ten se jí už loni účastnil jako přednášející a pořadatel hudební akce (Al Ras Bluegrass & Old Time Festival v Barceloně). O pozornost dramaturgů, vydavatelů, manažerů a samozřejmě také fanoušků se na YRAS letos ucházelo přes 100 kapel z více než 20 zemí světa. Je potřeba zmínit, že pojem folk má mimo naše končiny mnohem širší význam a spadá do něj třeba i bluegrass. Proto jsem na konferenci vystupoval se dvěma uskupeními (Radim Zenkl & Ondra Kozák a Lluís Gómez FlamenGrass 4tet). Jako dramaturg Banjo Jamboree jsem však byl také „na lovu“ a s tím souvisí mé poděkování Bluegrassové asociaci ČR za příspěvek na letenku.

Konference se konala teprve popáté, vlivných osobností z folkového hudebního byznysu se však organizátorům podařilo přilákat opravdu dost. Aby ne, když spoustě z nich platí náklady na cestu i ubytování v Hiltonu. Z našich modrých vod mezi nimi byli například ředitel Bluegrass Hall of Fame & Museum v Owensboro Adam Englehardt, zakladatel Rounder Records Ken Irwin, slavní hudebníci jako Ron Block nebo Jim Lauderdale, zástupci velkých festivalů Bluegrass in La Roche, Rotterdam Bluegrass Festival, Merlefest, Grey Fox, Womex, Tønder a dalších. Zato kapely se akce účastní bez nároku na honorář a účast je pro ně naopak nemalou investicí. Mezi účinkujícími však bylo mnoho opravdu velmi dobrých uskupení. U některých si člověk i položí otázku, zda to mají zapotřebí (například šikovné americké trio The Wildwoods, které má na Instagramu přes čtvrt milionu sledujících). Pro profesionální kapely, které touží se svou hudbou navštívit nová místa, ale rozhodně účast dává smysl.

Jádrem konference jsou večerní vystoupení kapel, tzn. showcases. Během čtyř večerů se dalo vidět opravdu hodně zajímavého. Každý showcase trval půl hodiny a na třech různých pódiích začínal nějaký co patnáct minut. Na chodbách panoval čilý ruch, protože někteří brali svou práci „talent buyera“ opravdu poctivě a každou čtvrthodinu zamířili na jinou scénu. K tomu připočtěte jamování a všudypřítomné navazování nových a udržování starých kontaktů mezi muzikanty, agenty, organizátory a publicisty. Vše probíhalo ve velmi velkorysých (a trochu nefolkových) prostorách konferenčního centra ICC Belfast na břehu řeky Lagan.

Mnohé kapely také vyrazily na tzv. Gig Fair („trh s hraním“). Trval dvě hodiny a připomínal rychlo-seznamku mezi organizátory akcí a zájemci o vystoupení na nich. Ti měli šest minut na to, aby dramaturgovi akce představili svou hudbu a vysvětlili mu, proč je pro něj právě jejich show ta pravá. Koncept je to zajímavý a přínosný – z vlastní zkušenosti vím, že dobouchat se na ty správné dveře při domlouvání vystoupení nebývá vždy snadné. „Studený kontakt“ málokdy vede ke kýženému výsledku a osobní setkání má nesrovnatelně vyšší šance vzbudit u pořadatele zájem. Introverti, kteří se zdráhají sami sebe „prodávat“ a nemají agenta (i ti se samozřejmě konference účastnili) mají bohužel tuto disciplínu ztíženou, protože nechat za sebe hovořit pouze svou hudbu v dnešním přesyceném prostředí většinou nestačí. K mému stolku dramaturga Banjo Jamboree si to namířilo několik zajímavých umělců, jejichž hudba s bluegrassem více či méně souvisí, a pak mnoho takových, kterým jsem spíš doporučil oslovit pořadatele Folkových prázdnin nebo Colours of Ostrava. Bluegrass byl na YRAS spíš okrajovou záležitostí, ale i tak jsem si díky večerním showcasům několik zajímavých tipů pro budoucí ročníky BJ přivezl, např. Joe Troop, Shay Sweeney nebo King Springs Road (ti od posledního vystoupení v Čáslavi jen zrají). Dále se mi velmi líbili například Saltaire, William Jack nebo Teague and Joyce.

Na programu konference byly také panelové diskuze, rozhovory a workshopy na různá témata z oblasti hudebního byznysu, návodů a strategií pro nezávislé muzikanty i hry na nástroj. Několika jsem se zúčastnil a dojmy jsem si odnášel smíšené – osobnosti a informace byly často velmi zajímavé, horší organizace a trochu nekonzistentní výběr témat však dávaly tušit, že jde spíš o doplňkovou část programu.

Za zmínku stojí šikovná konferenční aplikace do mobilu, díky které bylo možné například zjišťovat informace o účastnících a snadno s nimi komunikovat, ale především se rychle zorientovat v poměrně nabitém programu a vytvořit si personalizovaný kalendář událostí, které chcete navštívit. V několika volných chvílích jsem se toulal Belfastem, což je opravdu krásné město. Loděnice, odkud v roce 1911 vyplul Titanic, jsou vybavené spoustou informačních tabulí a mají úžasný genius loci.

Doporučil bych účast na takové konferenci české bluegrassové kapele? Pokud pro ni nejsou překážkou finance a čas, pak rozhodně ano. A to ne proto, aby si tam domluvila šňůru po USA (i když i to by bylo skvělé), ale aby viděla, jak desítky jiných zkušených interpretů přistupují k tvorbě, vystupování, ozvučení, sebepropagaci atd. Aspoň pro mě je totiž vždy setkání s profesionálním přístupem muzikantů novým impulzem pro muziku mou. Taky tu máte možnost dozvědět se přímo u zdroje, kdy je spolupráce s kapelou zajímavá pro manažera nebo vydavatele. A že si vás na takové akci vyhlídne třeba pořadatel australského bluegrassového festivalu (jako nás s Radimem), to beru jako příjemný bonus. Nakonec ani kvůli tomu nemusíte jezdit do Belfastu – showcase, kterým se můžete prezentovat organizátorům akcí a novým fanouškům, můžete odehrát třeba na Evropském bluegrassovém summitu (letos se koná v Praze) nebo v rámci Předkola Banjo Jamboree, které je virtuální a může se tak konat klidně u vás v obýváku.