Můj muzikantský listopad 2018

Někde jsem slyšel, že listopad je pro muzikanty dobrý měsíc. Já jsem si ten letošní užil muzikantsky vrchovatě.

 

První Jihočeská bluegrassová dílna

Začátkem měsíce jsme s Ralphem Schutem pořádali bluegrassovou dílnu ve Střelských Hošticích. Pokud se nepletu, byla to první akce tohoto typu na jihu Čech. Moc jsem nevěděl, do čeho jdu a jestli se někdo přihlásí. Na dílny, co děláme na Rejvízu a na Slovensku, už v minulostí pár jihočechů zavítalo, ale někdo mi kdysi řekl, že jihočeské nátuře odpovídá něco ve smyslu „mám tě rád, ale jestli mi něco chceš, přijeď ty za mnou“. Takže když se nakonec na dílnu přihlásilo 30 lidí, byl jsem překvapen, ale zároveň to vlastně dávalo smysl. Musím říct, že většina účastníků byli až neuvěřitelně milí lidé a dílna podle mě proběhla výborně. Tak to vypadá i podle fotek a ohlasů. Příští rok bychom dílnu rádi ve stejném termínu zopakovali.

Po dílně jsem ještě navštívil opět Pavlínu Jíšovou, kterou jsem zpovídal ve 14. díle ATAmusic podcastu. Pavlína má sice svých hudebních aktivit relativně dost, ale projevila zájem zabrousit opět do vod bluegrassu a má pocit, že bychom s Ralphem Schutem měli být u toho. Jestli vás zajímá, co z toho bude, dám vám o tom vědět e-mailem, když mi pošlete svoji adresu. Nejlépe to uděláte prostřednictvím tohoto formuláře.

 

Nahrávání CD skupiny Tieň

Muzikanti ze slovenské bluegrassové skupiny Tieň zavítali druhý listopadový víkend do Jeseníků, aby u mě ve studiu natočili nástrojové party pro svou chystanou desku. O spolupráci jsme se bavili už před pár lety, ale pánové nakonec nápad odložili a myslím, že to bylo ku prospěchu věci. Měli totiž mezi tím mimo jiné čas trénovat onu zvláštní disciplínu – hraní písniček bez zpěvu. Nahrávání instrumentů a zpěvů zvlášť, jak to umožňují moderní metody, totiž s sebou nese mnoho výhod, ale také riziko, že výsledná nahrávka bude plachá a bez života. Tak jako sami muzikanti, kteří se bojí, že vypadnou z hudební formy. To u tohoto CD myslím nehrozí a nahrávání šlo jako po másle nejen díky skvělé připravenosti chalanov, ale také díky pohodě, která v kapele panuje. Dokonce nám zbylo dost času na procházku a na to, abych jim za naším domem udělal několik fotek.

 

Bluegrass Vegas

Završením našich letošních bluegrassových dílen byla akce Bluegrass Vegas, které se na Rejvízu zúčastnilo rekordních 35 žáků. Byli rozděleni do 6 kapel (ještě před dílnou) a během dílny nacvičovali skladby na koncert, který byl jejím vyvrcholením. Tomu předcházely skupinové přednášky, koncert nanečisto, mentorované zkoušky s lektorem (letos mi skvěle pomáhali Vítek Hanulík a Lee Bidgood) a samozřejmě večerní jamování. V neděli ráno jsme pak koukali na záznam z koncertu a věnovali se individuálním lekcím pro zájemce. Vždycky před dílnou jsem v nejistotě, co nečekaného se může pokazit nebo aspoň nepovést. Pozitivní ohlasy po dílně mě samozřejmě potěšily, ale protože prostor pro zlepšení jsem našel i tentokrát, pokusíme se o něj zase za rok. Co se týká výuky, chtěl bych do budoucna klást větší důraz na rytmickou soběstačnost jednotlivců a boj s trémou, protože tyhle dvě věci vnímám jako největší problém žáků při vystupování.

 

Tady je záznam z vystoupení lektorů (s hostujícím Ondřejem Komárkem ze skvělé kapely Free Balkan Quintet na basu):

 

Výlet do Německa

Poslední listopadový víkend jsem měl v plánu strávit se dvěma kapelami (Walk The Line a The Moonshine Pickers) z oblasti okolo badensko-würtenberského Ehingenu, pro které už jsem v minulých letech dvakrát dělal soukromý band-coaching workshop. Vlastně to byla skromná německá verze předchozího víkendu, protože jsme řešili podobná témata jako s kapelami na Bluegrass Vegas. Jelikož jsem jel přes Prahu (což se mi nestává každý týden) a jsem trochu maximalista, vyrazil jsem už ve čtvrtek ráno, abych stihl workshop s fenomenálním houslistou Casey Driessenem, rozhovor s Markem Rejhonem pro další díl ATAmusic podcastu v Kladně a večer ještě pražský koncert Caseyho, Slávka Hanzlíka a české kapely Professional Deformation. Všechno jsem si moc užil a odnesl si z toho zase velké odhodlání na sobě muzikantsky zapracovat.

 

Pátek jsem strávil na cestách a prvními lekcemi s německými muzikanty. V sobotu po workshopu s Walk The Line jsme měli společný koncert v městečku Schelklingen, kam přišlo 70 nadšených diváků. Majitelka od té doby miluje bluegrass a ptá se, kdy zase přijedeme. No, třeba se nám podařilo iniciovat vznik nové bluegrassové scény na jihu Německa. Poprvé jsem si v klubu při sólovém koncertě vyzkoušel nové ozvučení kytary a jsem jím nadšen. Snad se mi o něm brzy podaří natočit nějaké video. Pár věcí (v češtině, jak si publikum vyžádalo) jsem si zahrál s kamarádem Ludvíkem, který mi byl hostitelem následujících několik nocí v Ulmu. Tam jsem se totiž přesunul po nedělním workshopu s kapelou The Moonshine Pickers, abych od pondělí započal natáčení mé kytarové desky, kterou plánuji už rok.

 

Natáčení nové desky

Letos v lednu jsem tady na blogu veřejně prohlásil, že natočím sólovou kytarovou desku. Věděl jsem, že to bude dobrý stimul pro to, abych tenhle nápad dotlačil k realizaci. A koncem listopadu jsem opravdu v Ulmu natočil polovinu věcí na album, kde bude v každé skladbě znít jiná kytara z téhle unikátní soukromé sbírky starých nástrojů. Malinko jsem se obával několika věcí, které mohly nahrávání (pře)kazit, např. že na staré kytary nezahraju svoje těžké aranže. Tyhle obavy se ukázaly oprávněné u dvanáctistrunky. Jinak jsem se ale s každým nástrojem dokázal docela rychle sžít a celý proces nahrávání a to, že jsem byl konečně po všech těch dílnách a vystoupeních jen já sám s nástrojem, jsem si fakt užil. O tom, jak budou některé skladby znít, si uděláte představu na stránce s videi a pokud máte o nahrávku zájem, vězte, že její vydání plánuji někdy v polovině příštího roku spolu s bookletem plným fotek použitých nástrojů a taky sešitem s tabulaturami ke všem skladbám. Pošlete mi svou e-mailovou adresu a já vám o tom dám vědět.

 

Návštěva u Standy Štola

Standa Štol platí v Evropě za velkého znalce akustických kytar a já jsem šťastným majitelem jednoho z nemnohých nástrojů, které sám vyrobil. Je to kytara, se kterou jsme natočil většinu desek a odehrál většinu vystoupení a mám k ní pochopitelně citový vztah (je to taková ta tmavá, to protože má cedrovou přední desku). Vždy, když jedu kolem Norimberka, kde Standa bydlí, si na něj vzpomenu. Tentokrát jsem už při cestě domů konečně z dálnice do města sjel a Standu navštívil. Doteď nevím, jestli to bylo dobře, protože Standova čerstvě dokončená kytara typu OM (ta červená na videu níže) mi učarovala natolik, že mi má budoucnost bez ní připadá nějaká víc došeda. A pořídit si dvě nové kytary v jeden rok asi není čin, kterým by si člověk vysloužil titul Manžel roku.

S velkým potěšením jsem zjistil, že je Standa výborný kytarista, se kterým se skvěle jamuje. Z našeho brnkání jsem zaznamenal tahle videa:

 

A co jsem dělal přes týden? A proč o tom vlastně píšu?

Muzikantský život je pestrý a nejde úplně dohromady s biorytmy běžných lidí. Pracujeme hlavně v noci a o víkendech a ještě navíc to nepovažujeme tak úplně za práci (aspoň soudě podle sebe). Z prvního a posledního seriózního zaměstnání jsem odešel v květnu 2016 a od té doby mě baví skoro veškerá činnost, které se věnuji. Od té doby taky většinou pracuji od rána do večera, protože se od toho nedokážu odtrhnout. A samozřejmě pracuji i přes týden. V listopadu jsem tak mimo jiné chystal přihlašování na naše hudební dílny v roce 2019, hodně cvičil, chystal repertoár na poměrně nabitou sezónu adventních koncertů a vánočních večírků, plánoval na příští rok hudební večery s názvem Mezi strunami v Jeseníku, řešil digitální distribuci a rozhovor k naší nové desce s Ralphem Schutem, připravoval nové díly ATAmusic podcastu, točil videa pro Tunefox, věnoval se focení, chystal videa pro zajímavý projekt o českých jazzových kytarách, věnoval se transkripcím a individuální výuce a taky rodině.

 

Tenhle výčet a celý článek jsme napsal ze dvou hlavních důvodu. Jednak těch listopadových zážitků bylo víc, než kolik zvládnu okamžitě vstřebat a rád bych se k nim vrátil v nějakých „zážitkově sušších“ měsících (pokud přijdou). A také se mě docela často někdo ptá na to, co to vlastně dělám. Občas se na to ptám i sám sebe. A já mám pokaždé problém to stručně a úplně zformulovat. Teď už mám aspoň nápovědu na webu.