Můj vztah k houslím
prošel několika fázemi. Byl to můj první nástroj – napodoboval jsem taťkovo hraní už ve čtyřech letech. V šesti jsem nastoupil do ZUŠ a s mým prvním učitelem mě to bavilo, protože byl přísný. Když pochválil, něco to znamenalo. Taky jsem měl domácí kontrolu a podporu při cvičení, takže jsem to v těžkých začátcích nevzdal. Na to, abych byl klasickým virtuózem, jsem ale neměl. Spíš mě brzy oslovila kytara, díky které jsem mohl hrát písničky bez not a časem i improvizovat. Housle šly na mnoho let stranou.
Pak se ale něco změnilo a k houslím jsem se nadšeně vrátil. Jedním z důvodů byla kytarová deska Overtones, po jejíž dokončení jsem měl chvíli chuť hrát víc na jiný nástroj. A bylo to taky setkání s Casey Driessenem na podzim 2018.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Samozřejmě jsem znal jeho videa, obdivoval nápady a techniku. Ale vidět naživo jeho workshop a večerní sólo vystoupení mi ukázalo, že moje představy o možnostech tohoto nástroje jsou trochu omezené. A u Caseyho jsem si taky více uvědomil potenciál pětistrunných houslí (ladění c-g-d1-a1-e2). Ta kvinta navíc dává pětistrunkám rozsah kytary s kapodastrem, takže se s nimi dá ledacos zazpívat, oproti viole si ale zachovávají možnost hrát výrazné melodie ve výškách díky tenké struně e.
Sehnat dobré pětistrunné housle ale není nic levného ani jednoduchého. Po troše pátrání jsem zjistil, že stavba pětistrunných houslí (stejně jako dalších pozoruhodných smyčcových nástrojů) má tradici ve Skandinávii a díky tipu od kamaráda Oskara Reutera jsem si jedny nezávazně objednal u houslaře jménem Per Hardestam. Ukázek jeho houslí na internetu moc nebylo, ale z toho co jsem slyšel (např. videa Albina Ekmana), jsem byl nadšený. Po roce od našeho prvního kontaktu jsem se začátkem září 2021 vydal vyzkoušet jeho nástroj s pořadovým číslem 96.
Na cestu do Švédska
jsem vyrazil autem, protože mám pro Skandinávii slabost. Jedna z věcí, co mě na severských zemích fascinuje, je jejich připravenost na turisty a to, že jich je tam málo. Při našich minulých cestách mě bavila ta svoboda volit program dovolené podle situace, protože pokud nestojíte někomu na zahradě, můžete přespat téměř kdekoliv. A pokud si navíc vystačíte se studenou koupelí (voda je všude!) a máte nějaké zásoby, jste naprosto svobodní.
Abych se naladil na švédskou notu, po cestě jsem poslouchal moc hezký podcast A Flatpack History of Sweden. Po trochu úmorném začátku a kolonách na polských dálnicích jsem druhý den cesty stál na půdě „nejstaršího města současného Švédska“ – Lundu. Za necelé dvě hodiny jsem stačil nasát atmosféru tohoto malého ale nádherného univerzitního města (všude samí mladí a skoro všichni buď telefonovali nebo měli sluchátka) a na malou chvíli zalitovat, že nežiju v nějakém takovém městě.
Na večer jsem vyrazil směr Helsingborg a za tmy dorazil na poloostrov Kullaberg, který se vymyká běžnému obrázku jižního Švédska svou vyvýšenou polohou a pobřežními útesy. Díky mobilní aplikaci Mapy.cz jsem předem vytipoval několik míst k přespání a nakonec zakotvil na lesním odpočívadle kousek od pobřežní rokliny s krásným jménem Josefinelust. Přes nemalé převýšení jsem ji navštívil třikrát – nejprve jako turista, poté jako noční houslista (vezl jsem si s sebou svoje „staré“ housle) a ráno jako fotograf. Ozvěnu houslí o skalní stěnu smíchanou se šuměním moře člověk mockrát nezažije. Taky jsem tu poprvé udiveně pozoroval fosforeskující plankton. Dohromady s vlažnou plzní to byly dokonalé kulisy pro vznik několika hudebních nápadů.
Další den jsem si užil sedmikilometrovou procházku po poloostrově Kullaberg s úchvatnými pohledy na moře, skály a pastviny. Pro představu o kráse tohoto místa snad lépe poslouží fotky.
Po cestě dál na sever jsem navštívil pevnost Bohus Fästning a večer při západu slunce přijel na nádherný ostrov Orust. Během večerního hraní a rozjímání na pobřeží jsem přemýšlel o smyslu osamělého cestování, kdy není s kým sdílet zážitky. Taky jsem poslouchal zajímavou hudbu, kterou vyluzoval čerstvý vítr od moře na houslích. Byly to nejen tóny prázdných strun, ale taky různé další alikvótní zvuky. Někdy to zkuste.
Další den už jsem zamířil přímo do města Karlstad za houslařem Per Hardestamem. Ukázalo se, že to je skutečný člověk (do té doby jsme se neviděli a komunikovali jen online) a navíc sympaťák. Na stole ležely dvoje pětistrunné housle (jedny starší, druhé nové – ty „moje“) a jak moje návštěva probíhala jsem zaznamenal na fotkách a videu.
Po návštěvě u Hardestamů jsem s novými houslemi vyrazil hned na jih, abych si co nejvíce zkrátil zítřejší cestu. Přesto jsem se musel po cestě zastavit a zahrát si. Hrál jsem taky v autě před spaním na odpočívadle, hrál jsem hned po probuzení a hrál jsem před naloděním.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Housle mám už měsíc a půl, ale pořád se s nimi teprve sžívám. Objevuji nové možnosti páté struny a ještě měnícího se zvuku (přeci jen je to „novorozenec“). Mám ale pocit, že za ten měsíc a půl jsem se na své houslové cestě posunul víc než za poslední rok a půl. Jedno z prvních zastavení na této nové pouti mě spojilo se skvělým banjistou Vencou Novákem, se kterým jsme si zahráli starou fiddle tune Farewell Trion. Pokud vás zajímá, kam dál moje cesta povede, můžu vám o tom jednou za čas napsat (dejte mi na sebe email zde).
Jsem muzikant a lektor, co se rád ptá Proč?, rád poslouchá chytré lidi a občas něco napíše. O tom, co právě dělám, dávám vědět zde a jednou za čas fanouškům e-mailem (přidej se).
Ondra Kozák